Středověk nepatřil rozhodně mezi období, které by přálo ženám. Úloha ženy ve středověku (a vlastně ještě dlouho v novověku) byla podřízená. Žena byla od toho,aby poslouchala svého muže a rodila mu děti, především syny. Středověk byl také obdobím, kdy církevní moc dosahovala svého vrcholu. Nechme stranou kontroverze v katolické církvi, které pak vedly ke vzniku reformačních hnutí, ale zaměřme se nařeholní život ve středověku.
Pro mnoho současných lidí je život v klášteře naprosto nepředstavitelný. Řehole, přísný řád, nesvoboda. Ale ve skutečnosti byl to právě sakrální prostor klášterů, který v těch dobách nabízel svobodu. A to se týká především žen. Pokud žena měla příležitost se z genderového hlediska alespoň nějakým způsobem realizovat, pak to bylo právě v klášteře.Pojďme se s jednou takových žen seznámit, i když její jméno asi představovat ani nemusím, protože se jedná o ženu velmi slavnou a známou i v kruzích, které se o náboženství a teologii nezajímají.
Spisovatelka, filozofka, hudebnice a léčitelka
Jedná se o významnou abatyši cisterciáckého kláštera, spisovatelku, filozofku, mystičku, hudebnici a léčitelku. Už víte? Ano je to slavnáHildegarda z Bingenu, kterou znají všichni, kteří se zajímají o léčivou moc rostlin. Snad nikdo v tomto ohledu nepronikl hlouběji do tajemství přírody než právě ona.
Tato žena pocházela z německé šlechtické rodiny, a pokud některá žena to ve středověku dotáhla opravdu daleko, byla to právě svatá Hildegarda z Bingenu.
Ale nebyla jen zdatnou léčitelkou, byla plodná také jako hudebnice a spisovatelka. Kromě toho založila dva kláštery. Dokonce je autorkou vlastního jazyka, kterým byloLingua Ignota a vlastní abecedy Litterae ignotae. Lingua Ignota vycházela ze středověké latiny a byla doplněna o další obraty. Hildegarda tímto jazykem zapisovala jak vědecké traktáty, tak také poezii.